Název Aretinova nese ulice od roku 1903. V té době vedla od hostince U Choda po lávku v ulici V Řekách. V roce 1924 je její vymezení od hostince u Máry směrem k vojenským stájím. V roce 1984 se ulice jmenovala Nábřeží Požárníků (v ulici je výjezd hasičů). Ještě jsem narazil na pojmenování Nábřeží Pionýrů, ale nepodařilo se mi zatím zjistit, jestli a kdy se tak ulice jmenovala. Po roce 1990 se ulice jmenuje opět Aretinova a je od mostu ve Vrbově ulici a ústí do plochy sousedící s Tyršovou ulicí vedle kulturního domu.

Pavel Aretin z Ehrenfeldu
(narozen kolem roku 1570 v Uherském Brodu, zemřel kolem roku 1640)

V letech 1600–1608 působil jako mladší radní písař v Klatovech, následně jako písař pražského Starého Města a v letech 1609–1612 sekretář u Petra Voka z Rožmberka. Roku 1612 se odstěhoval do Prahy, v roce 1615 se stal erbovním měšťanem (s přídomkem z Ehrenfeldu).

Po vypuknutí českého stavovského povstání se přidal na stranu povstalců a roku 1618 se stal apelačním sekretářem pod Václavem Budovcem v české kanceláři. Za účast na povstání byl v roce 1624 pokutován a o tři roky později odešel z Čech do Pirny, dočasně se vrátil za saského vpádu, ale poté je jeho osud nejasný.

Právě během povstání dokončil mapu země české z roku 1619 (rytá r. 1632 od P. Bayarda), nejlepší z map 16. a 17. století, která se v 17. století dočkala v Čechách čtyř vydání. Vyniká správně českým názvoslovím, pěknou úpravou a hojností místních jmen. Téměř 100 let byla tato mapa vzorem k různým opraveným a rozmnoženým vydáním v Německu i Francii (Ottův slovník naučný, 2. díl, s. 629–630).

Dílo
Monumenta cartographica Bohemiae [kartografický dokument] / [upravil] V. Švambera a B. Šalamon
Paulus Aretinus ab Ehrenfeld: Regni Bohemiae nova et exacta descriptio MDCXIX (renov. Daniel Wussin MDCLXV) [kartografický dokument] / [text] K. Kuchař a Fr. Roubík

Aretinova mapa Čech

Aretin se sám prohlásil pouze za vydavatele třetí mapy Čech, autor samotného mapového podkladu není dosud znám. Mapa byla vytvořena na základě skutečného měření, pravděpodobně se jednalo o výsledky měření zemského měřiče Šimona Podolského.

Za Aretinova života vyšla mapa ve dvou vydáních pod názvem „Regni Bohemiae nova et exacta descriptio“; první vydání bylo vytištěno pomocí měděných desek o rozměrech 766×574 mm. Podle mílového rámce mapy lze určit měřítko mapy, které je 1 : 504 000.
Podél pravého a levého okraje je umístěno po šesti postav v dobových oblecích. Druhé vydání zaznamenalo důležité změny. Nejnápadnější změnou je zpřesněné zobrazení řek ve východních Čechách. Mapa se s největší jistotou používala pro vojenské operace, nasvědčuje tomu zobrazení vojska v okolí Hradce Králové a Pardubic. V následujících vydáních Daniela a Kašpara Vusínových došlo opět k zpřesnění poloh toků a dokreslení lesů v jižních Čechách. Ve všech vydáních nese mapa v pravém horním rohu obraz českého lva a vlevo nahoře je zobrazena císařská orlice, tyto dva znaky s poznámkou „cum consensu superiorum“ dávají mapě úřední ráz.
Z hlediska topografického se mapa vyznačuje šestnácti smluvenými značkami, které označují například svobodná královská města, šlechtická sídla, kláštery, doly, teplice a sklárny; vedle těchto značek jsou v mapě zaznamenány poznámky o nálezu nejkrásnějších perel a drahých kamenech. Horopisná a vodopisná kresba v porovnání s Crigingerovou mapou je daleko dokonalejší, především po stránce popisové. Chybí zde zákres silniční sítě.
Aretinova mapa je první mapou, ve které se objevily hranice politického rozdělení země, je tu zakresleno celkem 15 krajů. Přílohu mapy tvoří rejstřík, který obsahuje 1 157 míst seřazených abecedně, u každého místa jsou uvedeny dvě pravoúhlé souřadnice v českých mílích, které jsou počítaný od levého horního rohu. Na konci rejstříku je zaznamenána důležitá kartometrická informace o obvodu, výměře Čech a o vzdálenostech západ–východ a sever–jih.

Zdroj: Historické mapy zemí Koruny České