Klatovské Hostašovy sady letos prošly rozsáhlou rekonstrukcí, která měla zlepšit vzhled a využitelnost parkánu mezi vnitřními a vnějšími hradbami. Výsledek ale neodpovídá představám. Zcela jistě ne představám těch, kteří sady v nové podobě chtěli aktivně využívat.
- Z parku zmizelo i to jedno jediné příšerné pískoviště, aniž by bylo nahrazeno jiným prvkem (jinými prvky), který by byl využitelný pro děti a jejich rodiče. Děti se nebudou procházet poslušně po pěšinkách a v parku se budou nudit – pokud do něj vůbec zabloudí. Proč by měly, že.
- Osvětlení – viděli jste to v noci? Rádoby plynové lampy svítí úžasným bílým LEDkovým světlem. No, já nevím…
- V celém parku je asi pět (?) laviček (navíc způsob jejich „zabudování“ se mi moc nezdá).
Doplněno: Počet laviček se od napsání článku zvýšil. - Moc se mi „líbí“ ty tři buky uprostřed. Až vyrostou, budou si zřejmě tak konkurovat, že dva z nich bude potřeba porazit (nebo ne?).
- Pro upřesnění – jedná se o červenolisté buky (Fagus sylvatica ‚Atropurpurea‘ – buk lesní). Výška 25–30 metrů, šířka 20–30 metrů. Ten strom by tam stačil bohatě jeden, tří se budou časem díky tísnění v tomto sponu – vzdálenosti od sebe – deformovat. Hmotově tento prostor „zasednou“ a „zatěžkají“. A volba červenolistého stromu doprostřed prostoru svědčí pouze o nenápaditosti při navrhování.
- Obrubníky. Václav šílí, ostatní kroutí hlavou, nevšímaví, když je upozorníte, tak chtějí práci reklamovat. Pokud nic, tak tohle snad vidí úplně každý.
- Alej a její směrování
- Bylo mi řečeno, že alej nevede do stromu, ale od stromu ke Smutné paní. Jinými slovy – alej je jednosměrná. Pak by v ní tedy měl někdo umístit dopravní značku IP 4b (jednosměrný provoz). Aby ti, kteří tuto informaci nemají nenaráželi do stromu na nesprávném konci.
- Realita je taková, že ač možná formálně vede ke Smutné paní, tak ve skutečnosti nevede odnikud nikam. Nezapomeňme, že alej, je skupina stromů, které jsou vysazené v linii jako doprovodný prvek komunikací nebo vodních toků. Tedy i tato alej by z logiky věci měla být kolem cesty a ne směřovat od plotu ke zdi.
- Dalším argumentem, který podtrhuje nelogičnost tohoto seskupení stromů je, že nenavazují na alej, která vede od kostela Narození Panny Marie, naopak tuto alej přetíná. Bohužel ale ne v kříži, jak by se patřilo, ale nijak, v zásadě naprosto náhodně, jako by si architekt vůbec nevšiml, že na nějakou jinou alej už navazuje. Čemuž odpovídá i volba jiné dřeviny (dřezovec místo javoru babyka, který byl navržen Václavem Weinfurterem).
- Na předchozí bod navazuje tento – nebylo možné vyměřit rozmístění stromů (které budou časem dost vysoké) tak, aby nemusely být na křížení linií uvnitř těch kleští litinového „kanálu“?
- alej zakrývá (nyní z části, časem zcela) jeden z nejtypičtějších prvků klatovského historického jádra – zajím ještě dochované hradby (to mi tak připomíná jeden výrok z Hrabalových Slavností sněženek).
- dřezovec – měla být vysazena zelenolistá varianta, z nějakého důvodu je použita varianta žlutolistá (nebo jsou snad stromy v tak špatném stavu, že zežloutly?).
-
Smutná paní – a vy se jí někdo divíte, že je smutná?
- zídka
- kamínky (mimochodem, už je jich tam o několik kilo méně, protože si je děti dávají do kapes – co by taky v parku dělaly jiného, že)
- obrubník
- umístění je poněkud problematické, přestože je to prý odsouhlasené panem Wiendlem
- záliv naplněný kůrou
- lampa
- Smutná paní patří do trávníku – tam má ronit pomyslné slzy. Takhle je vytržena nejen z trávníku, ale i z ideového kontextu. Jenže komu jde dnes o idee.
- Pěšinky (mlatové cesty) po dešti. Neskutečně odfláknutá práce. K tomu snad nic dalšího psát nebudu.
- V celém prostoru není čitelná jakákoliv myšlenka, idea, gradace, cokoliv ve skladbě rostlin. Ta je roztříštěná, přebarvená. Střídají se barvy listů zelená, červená, žlutá, stříbrná a znovu dokola, barvy květů podobně.
Závěr:
V posledních (patnácti, dvaceti) letech se ve společnosti vzmáhá odpor k architektům, urbanistům, grafikům… Podle domněnky, že „tohle si přece můžu udělat sám“ nebo to umí udělat „malej od sousedky, on umí na tom počítači“. Proto vypadá všechno kolem nás tak, jak vypadá. A není to dobře. Má-li se něco posunout a něco zlepšit, musíme se přestat spoléhat na „zlaté české ručičky“ a instantní řešení čehokoliv. Vždyť v Klatovech máme naprosto úžasné příklady dobré (spolu)práce architektů, investorů, řemeslníků… Skvělá rekonstrukce katakomb nebo de fakto nový Pavilon skla.
Na úpravu všech významných veřejných prostorů v majetku města musí být pořádány architektonické soutěže nebo se musí oslovit několik (krajinných) architektů a z předložených studií tak bude možné vybrat nebo syntetizovat kvalitní řešení.
Park dnešní doby by měl být zcela jiný. Měl by pracovat s tvaroslovím terénu, nikoliv se pokoušet o jakousi historizující úpravu. Měl by to být tvořen většími plochami klidných trvalek a travin, měl by být tvořen pobytovými trávníky. Měl by rámovat městské výhledy a zakrývat výhledy nevhodné. Vznik parku by měl být v duchu přírodně-krajinářském, nikoliv historizujícím „čemsi“.
Park v této podobě není schopen plnit ani funkci klidovou a zklidňující, ani funkci estetizující ani funkci zážitkovou. Není zde nic pro různé věkové skupiny. Ve své podstatě toto dílo není schopno plnit funkci žádnou. Možná je dobrý tak na venčení pejsků z nedalekých panekáků. Ale to je na takto (draho)cenný prostor málo. Žalostně málo.
Dovolím si ještě přidat poděkování Janu Papežovi, který doplnil důležité informace, důležitá data a důležité souvislosti. Díky.
Petr Máša Mašek mi poskytl tyto fotografie nočního osvětlení parku. Děkuji.