Havlíčkova

Ulice Havlíčkova vedla původně od sadů Na Valech (dnes křižovatka Pod Valy) přes Drnový potok na Vídeňské předměstí k dragounským (později Jaselským) kasárnám. Později (1934) byla tato ulice přejmenovaná na Antonína Švehly a od roku 1936, resp. 1940 nese jméno Vrbova.

Havlíčkova od křižovatky u parku Dnešní ulice Havlíčkova své jméno má od roku 1948 a vede od křižovatky u parku přes Drnový potok ke trati, kde se napojuje na ulici Za Kasárny.

Ulice je pojmenovaná pravděpodobně po Karlu Havlíčkovi Borovském. Podobně je Karel Havlíček připomínán i v jiných městech a Havlíčkův Brod jej má dokonce ve svém názvu.

Celý příspěvek

Aretinova

Název Aretinova nese ulice od roku 1903. V té době vedla od hostince U Choda po lávku v ulici V Řekách. V roce 1924 je její vymezení od hostince u Máry směrem k vojenským stájím. V roce 1984 se ulice jmenovala Nábřeží Požárníků (v ulici je výjezd hasičů). Ještě jsem narazil na pojmenování Nábřeží Pionýrů, ale nepodařilo se mi zatím zjistit, jestli a kdy se tak ulice jmenovala. Po roce 1990 se ulice jmenuje opět Aretinova a je od mostu ve Vrbově ulici a ústí do plochy sousedící s Tyršovou ulicí vedle kulturního domu.

Pavel Aretin z Ehrenfeldu
(narozen kolem roku 1570 v Uherském Brodu, zemřel kolem roku 1640)

V letech 1600–1608 působil jako mladší radní písař v Klatovech, následně jako písař pražského Starého Města a v letech 1609–1612 sekretář u Petra Voka z Rožmberka. Roku 1612 se odstěhoval do Prahy, v roce 1615 se stal erbovním měšťanem (s přídomkem z Ehrenfeldu).

Celý příspěvek

Voříškova

Daniel František Voříšek (Daniel Franciscus Worzissek)
(*21. května 1641 Klatovy, +14. října 1703 Klatovy)

Klatovský radní, historik a spisovatel. Proslul zejména svou rozsáhlou epickou básní „Ohnivá lamentací, pláč a naříkání královského města Klatov 8. 6. 1689 nad ohněm“ o ničivém požáru Klatov. V básnickém díle Heroico descripta metro fundatio Klattae (Herojským metrem popsané založení Klatov), se pokusil zpracovat látku Jana Klatovského o počátcích města Klatov. Práci však nechal zhruba v polovině a pokračování se chopil jeho syn Václav Vojtěch. Jeho mladší bratr, kterého známe jako klatovského dominikána pod řádovým jménem P. Inocenc, dílo snad přepsal a opatřil závěrem.

Celý příspěvek